KRKONOŠE SEVERNÍ MORAVA A SLEZSKO STŘEDNÍ MORAVA JIŽNÍ MORAVA VYSOČINA VÝCHODNÍ ČECHY ČESKÝ RÁJ ČESKÝ SEVER SEVEROZÁPADNÍ ČECHY ZÁPADOČESKÉ LÁZNĚ PLZEŇSKO ŠUMAVA JIŽNÍ ČECHY PRAHA OKOLÍ PRAHY PO RUSSKIPOLSKIFRANCAISDEUTSCHENGLISHČESKY
MORAVSKÝ KRAS A OKOLÍ
  Dopravní přístupnost
Informační centra
Města a obce
Osobnosti a rodáci
Destinační management
 
Příroda a její ochrana
  Chráněná krajinná území
Přírodní zajímavosti
Jeskyně a propasti
Vrcholy, hřebeny, sedla
Fauna a flora
Naučné stezky
 
Kultura, zábava, sport
  Kultura a zábava
Sport a relaxace
Zimní sporty
Katalog KUDY Z NUDY
Aktivní dovolená
 
Památky a zajímavosti
  Památkové rezervace
Památkové zóny
Hrady a zámky
Památky a architektura
Církevní památky
 
Turistika a volný čas
  Agroturistika
Pěší turistika
Cykloturistka
Vodní turistika a sporty
Vinařská turistika
Pohádkové regiony
 
Lázeňství
  Lázeňská zařízení
Lázeňská procedura
Přírodní léčivé zdroje
 
Kongresová turistika
  Výstavy a výstaviště
Kongresová centra
Výstavnictví a propagace
 
Ubytování a stravování
  Autokemp, kemp, tábořiště
Hotely, penziony
Chaty a chalupy
Rekreační areály
Další ubytování
Restaurace
Příjemné posezení
Gastronomické speciality
 
Království perníku

Hranický památkový okruh [ Turistická trasa ]

1. ZASTAVENÍ:
Na Šromotově náměstí se nachází jednoduchá stavba ze 16. stol. s kazetovým stropem a renesančním štítem členěným římsami a bosovanými pilastry. Býval to kostelík českobratrského sboru, v r. 1626 spálen, po třicetileté válce zrestaurován a zasvěcen sv. Šebastiánovi.
Za Josefa II. Byl zrušen a sloužil jako solárna. Zpustošený kostelík zakoupila a opravila církev českobratrská, která tady má od r. 1924 svůj sbor.

2. ZASTAVENÍ:
Kolem Veličky, pod zámkem a pod hradbami města, dojdeme ke schodům, vedoucím k bývalé židovské synagoze na Janáčkově ulici, postavené na hradbách. Je to stavba z r. 1864. V r. 1995 byla velmi pěkně opravena a dotváří siluetu historického jádra města. V současné době slouží Synagoga muzejním účelům, ve výstavní síni se konají výstavy zajímavých i historicky cenných věcí a také zde probíhají koncerty vážné hudby.

3. ZASTAVENÍ:
Masarykovu náměstí vévodí kostel Stětí sv. Jana Křtitele, který se začal stavět v r. 1754 a dokončen byl v r. 1763. Je stavěn ve slohu barokním podle návrhu brněnského architekta Františka Antonína Grimma. Hlavní architektonický důraz byl položen na vstupní fasádu chrámu. Za mohutným portálem s tympanonem se zvedá vysoká atika, z níž vyrůstá věž, ukončená ostře řezanou bání.
Vnitřní prostor svými dokonale ztvárněnými stěnami a zařízením se jeví jako jednotné umělecké dílo. Kostel má kryptu a dva staré zvony, z nichž jeden je z r. 1490. Hlavní obraz Stětí sv. Jana Křtitele je z r. 1762 a je dílem brněnského barokního malíře Jana Sterna. Od něj jsou i obrazy Umírající sv. Josef a nad ním obraz sv. Michal. Od jihlavského malíře pochází oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého i obraz Pána Ježíše v Jordáně, umístěný nad křtitelnicí. Na oltáři sv. Josefa jsou ve skleněné rakvi ostatky sv. Teodora, k nimž řezbářskou práci vytvořil Josef Gallaš, otec známého hranického buditele, historika a lékaře J. H. A. Gallaše. Od něho je i z kamene tesaný znak ditrichštejnský, ve štítě chrámového průčelí. Řezbářská práce na oltáři pochází od Františka Neszmana z Brna.
Před farním chrámem si můžeme povšimnout barokní sochy sv. Anny. Je signována místním rodákem Josefem Břenkem ze 2. pol. 18. stol.
Uprostřed travnaté plochy na náměstí je pěkná ukázka barokního urbanistického řešení plastiky. Na vysokém sloupu, zdobeném kanelurou a korintskou hlavicí, stojí socha Panny Marie Immaculaty. Vzrušený pohyb, esovitě prohnutá osa těla, bohatá silueta i pozlacení svědčí o barokní památce vysoké úrovně. Harmonie sochařského uměleckého díla byla však porušena zřízením pseudomoderního vodotrysku v r. 1962.

Na Masarykově nám. se dále zastavíme u radnice, která je vystavěna v renesančním slohu a
patří k nejkrásnějším výsledkům stavebního ruchu v 16. století, kdy vyrůstaly četné měšťanské domy. V přízemí radnice se nachází rozsáhlé podloubí s pozdněgotickým sálem, jehož hvězdicovitá klenba je z 16. století, jak ostatně dokazuje letopočet 1528 na masivním osmibokém podpěrném pilíři stojící uprostřed místnosti, z kterého vybíhá gotické cihlové žebroví stropu.
Stavební a ostatní práce byly dokončeny r. 1544. Tímto letopočtem je opatřen i kamenný portál, spolu s iniciálami neznámého mistra kameníka M. B. a jeho pomocníků AK, MH, JW, kteří pracovali na kamenické výzdobě portálu, schodiště a loggie. Dveřmi se vstupovalo do menší světnice a odtud teprve do velké radní světnice, kde úřadoval purkmistr.
V 60. letech 19. stol., při užitkové přestavbě radnice bylo renesanční schodiště odstraněno, loggie zazděna a přestavěna na kanceláře, kamenný radniční portál snesen do přízemí. Současně byly strženy i renesanční štít radnice spolu se dvěma ozdobnými arkýřovými vížkami. Železné dveře radničního vchodu s prutovou výplní byly pak použity k jinému účelu. Touto necitlivou opravou a přestavbou v 19. století byla radnice sice stavebně sjednocena, ale umělecky ochuzena.
Ve 40. letech byla rozšířena a reprezentativně upravena přestavbou radniční věže a renesančního schodiště s loggií v 1. poschodí, z níž hlavní vchod do radnice byl opatřen kamenným renesančním portálem staršího typu, zdobeným znakem Pernštejnů, města Hranic, podobiznou a jménem tehdejšího purkmistra Skrzytka, mistra krejčovského a nápisem VERBUM DOMINI MANET IN AETERNUM ( slovo Páně zůstane na věky).
V roce 2001 byla radnice nově zrekonstruována. V současné době zde sídlí Městská knihovna, Městské muzeum a galerie, Základní umělecká škola a Městské informační centrum Hranice.

Historické jádro města tvoří většinou renesanční domy, mnohé s barokně upraveným podloubím. Mezi nejcennější patří rohový dům vlevo od radnice (dnes budova komerční banky), značně přestavěn v r. 1935 a 1990. Budova náležela pánům z Perštýna a později byla spojena se sousedním domem Posadovským. Je to stavitelská památka se dvěma místnostmi s renesančními klenbami. Nejpěknější je dům se zachovalou zajímavou fasádou, která vrcholí protáhlým štítem, umístěný proti radnici na začátku dolního podloubí. Sousedí s další památkou: Čaputovým domem. Portál Čaputova domu je krásnou ukázkou pozdně renesančního sochařství. Je důkazem uměleckého zušlechtění slohu. Dokonale proporční portál je zdoben jemnou rozvilinou s hrozny vína v pilastrech a s růžemi v archivoltě. Latinský název čteme: "POŽEHNEJ PANE, TENTO DŮM A VŠECHNY V NĚM PŘEBÝVAJÍCÍ NYNÍ A AŽ NA VĚKY, AMEN. PAMATUJ NA MNE PANE, AŽ PŘIJDEŠ DO RÁJE. LÉTA PÁNĚ 1583 VYSTAVĚL TENTO DŮM ONDŘEJ ČAPUTA ZE ŽIVCE S POŽEHNÁNÍM HOSPODINOVÝM. SLOVO PÁNĚ ZŮSTANE NA VĚKY AMEN."

4. ZASTAVENÍ:
Dolním podloubím, ulicí Radniční, sejdeme k faře, u níž původně stával farní chrám ve slohu gotickém. Dnes Školní náměstí nepatří k urbanistickým skvostům. Na faře, která je další ukázkou barokní stavby, můžeme shlédnout skvost gotického sochařství, nejvzácnější gotickou památku v Hranicích: sochu Madony. Dříve byla umístěna v kostele, nyní je z bezpečnostních důvodů schována na faře. Je vyřezána z lipového dřeva, polychromovaná a pozlacená. Je z doby kolem
r. 1400, má charakteristické esovité prohnutí. Představuje tzv. slezský typ. Od Madon českého typu se liší svou střízlivostí. V r. 1994, u příležitosti Dne otevřených dveří památek, byla vystavena v gotickém sále.
Ze Školního náměstí se vydáme ulicí dolů na zastávku Motošín, kde se nachází socha Jana Nepomuckého z 18. stol.

5. ZASTAVENÍ:
Z Motošínu se vrátíme zpět na Školní náměstí a ulicí Farní a Na Náspech projdeme do Komenského ulice, kde na křižovatce s ulicí Hřbitovní máme hned dvě krásné a hodnotné památky. Barokní socha Marie pochází z r. 1732. Zajímavé je umístění této Mariánské plastiky. Při pohledu ze Hřbitovní ulice je spojena se siluetou radniční a kostelní věže.
Přízemní domek je bývalá bratrská modlitebna. Dvě stěny, obrácené do ulice, nesou neobvyklou ozdobu. Jsou to přesně datovaná sgrafita z r. 1583, tedy z období renesančního slohu u nás, kdy takováto výzdoba stěn byla velmi oblíbena. (Sgrafito je kresba škrábaná do omítky tak, že se objevuje spodní barevná vrstva). Architektonický rámec této sgrafitové výzdoby tvořily tři kolmé nástěnné pilastry (dnes zčásti zabílené), zdobené akantovými listy a ukončeny korintskými hlavicemi. Nad nimi spočívá deska (abakus) nad deskami se vine vodorovný vlys z akantových listů a květů, z mužských a ženských hlav z profilu. Třetí hlava uprostřed je en face a zdobí vlys na rohu domku. Na průčelní štítové stěně jsou nyní dvě okna skutečná a jedno slepé. Nad ním je zobrazena v medailonku korunovaná mužská hlava en face a po stranách je připojen letopočet 1583. U levého skutečného okna se dosud zachovaly trosky citátů z Bible. Podle Gallaše byl na domku zobrazen také Adam a Eva a Poslední soud. Celý domek je pěkně zrestaurován a je ukázkou renesančního umění.

6. ZASTAVENÍ:
Hřbitovní ulicí dojdeme k Městskému hřbitovu, kde se můžeme zastavit u hrobů Františka Šromoty (1. hranický starosta) na J.H.A.Gallaše a dále u mauzolea. V mauzoleu je uloženo na 1500 betonových rakviček s ostatky vojáků z období 1. světové války. Stavba byla zahájena v roce 1936, veřejnosti bylo mauzoleum předáno 1.11. 1937. Dále můžete vidět sochu lva, kterou nechal na hřbitově postavit MUDr. Staněk (původně byla určena pro vojenský hřbitov v Olomouci). Socha váží cca 3600kg a byla odhalena v 12. 8. 1915.

7. ZASTAVENÍ:
Z městského hřbitova zamíříme ke "Kostelíčku". Je to kostel Narození Panny Marie, stavěný a zvětšený v hodnotné gotické jednolodní architektuře, přestavěný a zvětšený v r. 1595 Františkem Vladenou. V areálu hřbitova s ohradní zdí je 14 barokních kaplí křížové cesty z let 1737 - 1738.


8. ZASTAVENÍ:
Cestou od Kostelíčka, ulicí Skalní, zamíříme směrem k nemocnici pozorujeme krásné panoráma našeho města s třemi dominantními věžemi. Dojdeme pod nemocnici a tam mezi domy najdeme barokní sochu, která představuje Madonu s dítětem. Je v typickém pololidovém pojetí krátkých, jakoby sražených figur. Na zkomoleném českém nápise je čitelný rok 1731. Socha byla na tomto místě postavena na památku dalších devíti měšťanů, popravených zde v r. 1627. Byli to Ti, kteří se provinili v mansfeldské rebelii (ostatní byli mečem potrestáni 16. října 1627 na náměstí před vchodem do kostela - je tam uprostřed v dlažbě pamětní deska).


9. ZASTAVENÍ:
Cestou od nemocnice, ulicí Zborovskou, zastavíme u židovského hřbitova, který byl pravděpodobně založen v 17. století. Nejstarší náhrobek je z r. 1686. V době německé okupace byl hřbitov silně poškozen, za komunistického režimu zdemolován, v r. 1990 zachráněno jeho zrušení. Od té doby je opravován. Velmi vkusně vyšla renovace ohradní zdi a brány.


10. ZASTAVENÍ:
Na křižovatce u pošty, tzv. Náměstí 8. května, se zastavíme u odpočívadla před hotelem Cementář. Zde si prohlédneme nejvzácnější barokní sochu v Hranicích. Je to socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1720. Naproti, před poštou, je kamenný kříž z r. 1834. Nepatří mezi cenné památky, ale je typickou ukázkou rustikolisované produkce 19. století.


11. ZASTAVENÍ:
Hranický zámek na Pernštejnském náměstí poskytuje nejvíce možností k charakteristice renesančního slohu. Na jeho místě stála jen malá tvrz, kterou roku 1514 přestavěl a rozšířil v prostornější zámek Jan z Pernštejna. Nynější podoba je z let 1554 - 1562, věž z doby ještě pozdější, jak svědčí letopočet na korouhvičce (1604). Zámek byl hodně opravován za Jana Kropáče z Nedvědomí a později za Václava Mola z Modřelic, po němž připadl Ditrichštejnům.
Hranický zámek je mohutná trojkřídlá dvoupatrová budova, přimknutá k hradbám na okraji návrší. V nároží hradeb a zámku stojí osmiboká renesanční věž, postavená na kruhové základně. Stejná renesanční věž s vnitřní městskou branou, stojící vedle protilehlého nádvoří, byla v r. 1829 pro zchátralost zbořena.
Ve zdi nalevo od přední brány jsou čtyři kamenné desky. Jsou z 16. století a pochází z Horní brány městské. Na deskách jsou dva erby Jana Kropáče z Nedvědomí (tři lilie na hůlkách), erb jeho ženy Veroniky Leskovecké (dvě senné vidle přeložené křížem) a erb druhé jeho ženy Anny z Kunovic (popruh pokosem a na něm dva poloviční jeleni).
Nad průjezdní branou ohradní zdi jsou dva malé znaky. Levý je Václava Mola z Modřelic, pravý je Ditrichštejnů. Do zámku se vstupuje krásným portálem. Je jedinečnou prací vlašských kameníků z konce 16. a začátku 17. století (1594). Dnešní portál je však jen replikou, osazenou v r. 1992. Původní portál byl uložen na hradě Helfštýně, nyní prý v nádvoří zámku. Plasticky dokonale jsou zvládnuty postavy lvů, držících znakovou kartuši, měkký rozvilinový reliéf dříků sloupků i figurální reliéfy.
Nádvoří zámku naznačuje původní renesanční dispozici zámku. Je obdélníkové, kolem dokola ozdobené trojitou řadou arkád, postavených na sobě. Takto bylo renesanční nádvoří obvyklé. Arkády bývaly propojeny železnými kleštinami, které můžeme spatřit i na hranickém zámku, uvnitř na chodbách. Arkády jsou totiž zazděné, čímž vzhled nemálo utrpěl. Renesanční ráz nesou i bosované pilíře (bosáž neboli rustika byla v renesanci oblíbeným prvkem). Čtvrtou stranu nádvoří, bez arkád, tvoří patrová budova - součást raného renesančního zámku. V zámku je 50 pokojů.
Stropy místností v 1. patře jsou zdobeny jemnou štukovou výzdobou italských umělců z r. 1615. Jedna z místností má štukovou výzdobu bohatě polychromovanou. Výzdoba stropů velice utrpěla rozdělením jedné velké místnosti na několik menších v dobách, kdy byl zámek využíván k administrativním účelům (ONV, OÚ, JEDNOTA).
V letech 1996 - 1998 proběhla rozsáhlá rekonstrukce objektu a v současné době zde sídlí Městský úřad. Způsob provedení rekonstrukce je ukázkou možnosti kulitvovaného využití památky pro moderní účely.
Na Pernštejnském náměstí, před zámkem, si můžeme všimnout pranýřského kamene.


12. ZASTAVENÍ:
V areálů kasáren, v ulici Tř. Čs. armády, byla postavena původně ve stylu románském, kaple sv. Barbory a v roce 1863 odevzdána svému účelu. Patří k nejkrásnějším, ale k nejméně známým památkám v Hranicích. Hlavní průčelí bylo ozdobeno bohatou prací řezbářskou a kamenosochařskou. Krásný je interiér, oltář s malbou zobrazující sv. Barboru - patronku dělostřelců, dále ze dřeva řezané sochy svatých, oratoria, kazatelnice, obložení varhan, lavice, prolamované zábradlí. Jsou to práce řezbáře Josefa Leinera a stolaře Matěje Roggenhofera z Vídně. Všechny práce v barevném skle dělal Karel Geiling. Veřejnosti byla kaple poprvé zpřístupněna v r. 1994 u příležitosti Dne otevřených dveří památek.
Proti kasárnám můžete vidět kamenný kříž, pololidové dílo rovněž z 18. stol.

Dále ještě pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého, vypracovaná v lidovém pojetí z 18. stol., stojící na skále v Hůrce nad Teplicemi.

UMÍSTĚNÍ

DALŠÍ INFORMACE: http://www.mesto-hranice.cz

Typ záznamu: Turistická trasa
AKTUALIZACE: Petr Svoboda (Infomorava.cz) org. 56, 09.02.2004 v 10:22 hodin
Copyright 1998-2024 © www.infoSystem.cz,
součást prezentačního a rezervačního systému Doménová koule ®
Regiony a oblasti ČR
  Turistické regiony ČR
Turistické oblasti ČR
 
Vyhledávání
  Vyhledávací centrum
Rejstřík oblasti
Databanka akcí
 
ZPRÁVY A AKTUALITY
  Tiskové zprávy
Aktuality
 
Služby pro turisty
  Informační centra
Průvodcovské služby
Tlumočníci a překladatelé
Bankovní služby
Turistický produkt
 
Kalendář akcí oblasti
  Akce pro děti
Kino, divadlo, výstavy
Vinobraní
Degustace vín
Folklorní akce a festivaly
Turistické akce
Kalendář kongresů, konferencí
Kalendář veletrhů a výstav
 
Víno a vinařství
  Vinařská turistika
Vinařská oblast Morava
Moravská vína
Vinařství
Producenti vína
Vinařské stezky
Svaz moravských vinařů
 
Folklor a tradice
  Etnografický region
Etnografický subregion
Folklorní sdružení
Folklorní soubory
Folklorní festivaly
Lidové tradice a zvyky
Lidová řemesla a výrobky
 
KLUB ČESKYCH TURISTŮ
  Krajská oblast KČT
Odbor KČT
Turistické odznaky a známky
 
Regionální rozvoj
  Regiony a sdružení
Investiční příležitosti
Průmyslové zóny
Nemovitosti na prodej
Průmyslová výroba
Potravinářská výroba